Po zavedení krouživého vleku a s tím souvisejícím vypouštěním modelů větroňů značnou rychlostí jsou nároky na umístění vlečného háčku podstatně větší než tomu bylo dříve.Model musí zvládat i požadavky na další režimy ,t.j. přechod z krouživého do přímého vleku a především na správné navedení na " výstřel" buď do zatáčky anebo buntem. Na jeho umístění má vliv kromě těžiště modelu též hloubka křídla, resp.její střed a samozřejmě jeho půdorysný tvar.V praxi se háček většinou usazuje zkusmo podle vlastních zkušeností anebo zkušeností jiných modelářů. Při zalétávání pak často zjišťujeme, že se model v určitém režimu nechová tak, jak bychom si přáli.Například při umístění háčku příliš blízko těžiště mohou vzniknout problémy při přechodu vleku z kroužení do rovného tím, že model reaguje příliš pomalu v případě, kdy chceme nebo musíme dokončovat kroužení při napnuté šňůře, což může vést např. v součinnosti s termikou i k nárazu do země. Naopak je - li háček příliš daleko od těžiště, model se po otočce dál přetáčí, což ztěžuje další vlekání.Další věcí je správné navedení na výstřel, aby se model choval tak, jak je potřebné pro ten či onen způsob. Nestačí mít jenom správně nastavený fletner pro tento okamžik, protože např. při poloze háčku víc vzadu a tím mírné neochotě modelu přejít ze zatáčky do rovného pro výstřel buntem je doháněna zvětšenou ívýchylkou fletneru, pak model může setrvávat v zatáčce déle než je potřeba.Někdy stačí posun háčku o 2 až 3 mm, aby model, který jsme chtěli odložit protože nešel vystřelovat,začal fungovat.
To je však už věc praxe, tréninku a použité techniky v modelu.