Sardinie, 11. - 18. 9 1997
Tento výlet jsme si opět naplánovali bez služeb cestovek, jestli dobře počítám, tak sedmou, i když předetím jsme využili i služeb c.k. Adventura a to především z důvodu, že jak už název napovídá, mohli jsme se těšit na dobrodružnější výpravu s loděmi po řekách jižní Francie s občasným přespáním pod širákem, i když jsme na lodích nikdy předtím nejeli. Sardinii jsme si tento rok zvolili po tipu od známých. Odjezd jsme si stanovili na 12.8., pak ale dva dny před odjezdem jsme se dohodli, že pojedeme o den dřív, protože za prvé jsme se dozvěděli od známých že tam jedou také, ale 11.8., za druhé spíš bych stihl závody 20.-21.9. v Olomouci a - to jsem se dozvěděl až dýl - Lída doktorovi slíbila že se vrátí ve čtvrtek 18.9. do práce. Tak jsme tedy vyjeli 11.9. v 15,32 všichni vlakem z Havl. Brodu. Těch známých jsme si nakonec moc neužili, protože oni jeli v jedničce, my ve druhé třídě a z Vídně pak jsme jeli každý jiným vlakem - my v 19,30 do Říma a oni ve 20,10 do Pizzy. Z Vídně byl ale náš vlak úplně narvaný,my s asi šesti dalšími jsme zůstali v uličce. Ulehli jsme na karimatky a zkoušeli usnout. To se nám ale moc nedařilo, protože pár výletníků tam hulákalo při popíjení alkoholu. To bychom ještě pochopili, ale někteří to opravdu přehnali. Tak jsme se nakonec přemístili do sousedního vagonu, kde byl klid a my jsme se pak na karimatkách dobře vyspali.Ráno 12.8. jsme v Římě přestoupili na vlak do Civitavecchie, kde jsme měli přestoupit na trajekt.Po cestě z Říma jsme ale vystoupili kvůli velkému vedru v přímořském městečku Marille - bylo 33 stupňů a tak jsme se rádi vykoupali v moří. Dál jsme v 18,00 hod pokračovali vlakem do přístavního města Civitavecchie. Tam jsme úspěšně našli správnou pokladnu, kde jsme obdrželi místenky na loď a také naše známé Brychtovi a Líbu Charvátovou , kteří sem dorazili přibližně ve stejnou dobu. Litovali, že nejeli s námi, přijeli úplně zplaveni z toho vedra. Ve 21,30 jsme společně odjeli trajektem FS, kde též platila naše drážní FIP jízdenka, na ostrov Sardinie. Při sedmihodinové plavbě jsme se dobře vyspali v pohodlných křeslech. Bohužel ale jsme se tam s přáteli ztratili a dál už jsme se neviděli. Na Sardinii jsme přistáli v 5,40 v přístavu Olbia. Poblíž jsme našli autobusové nádraží a jeli jsme opět na jízdenku FIP do městečka Marille ( jen shoda názvu s městem na pevnině). Tam jsme se vydali hledat "českou" pláž Sabina, kam prý hodně jezdí čeští turisté. Bylo stále velmi teplo, tak jsme se zuatím koupali na místní pláži do půl šesté, když najednou na nás padlo pár kapek deště. Protože jsme neměli ještě tušení kde bychom mohli strávit noc, navíc při dešti,sbalili si věci a upalovali jej shánět k blízké vesničce.Déšť sice mezitím přestal, ale vypadalo to že ne na dlouho. Tam jsem našel opuštěný domek bez oken a dveří, což by nám nevadilo. Vadil nám ale velké smetiště a smrad. Tak Lída že radši půjdeme do Marille. Po cestě chtěla ochutnat nějaké plody na koncích listů kaktusu, tak jsem jeden urval holýma rukama, což jsem neměl dělat. V rukou mně kromě plodu zůstala spousta drobných jehliček, což jsem "vylepšil" ještě tím, že jsem je chtěl odstranit zubama, čímž se mi dostaly také na jazyk a patro. No nebylo to nic příjemného. Když jsme došli k Marille, byla skoro tma.Cestou jsme potkali čtyři Čechy, kteří šli do drážní čekárny, my zase že půjdeme přespat na pláž. Když jsme ji našli, byla už tma. Na pláži byli nějací mladíci, asi měli na starosti slunečníky a lehátka. Ptali jsme se, kde tady můžeme přespat, oni ukázali na místo u zídky s plotem. Tak jsme tam rozbalili karimatky, ale Lída se bála deště a prý ať se jdu zeptat těch mladíků o když bude pršet.
Tak jsem k nim šel, ukazujíc na oblohu, on pochopil a ukázal na hromadu, kterou jsem v ty tmě na snesené a složené židle a lehátka. Koukal jsem asi dost nechápavě, tak vzal dva deštníky, roztáhl je a podal.No to bylo fajn.Jeden jsem přivázal k plotu a druhý o něj opřel, ulehli jsme a já hned usnul. Vzbudila mně Lída a možná déšť, ale zatím na nás nepršelo. Přitom tam přišli ti kluci z pláže, něco tam rachali, vedle nás si jeden rozložil postel a tři deštníky a nám přinesli nějaké přikrývky - sami od sebe. To bylo od nich moc milé. Pak se strhl pořádný slejvák, naštěstí jen asi minutu. Pak do rána klid, hvězdy svítily. Ráno asi v sedm se spustil silný vítr, odnesl sousedovi dva deštníky. My už jeden měli od večera pořádně přivázaný a druhý jsem zase pořádně držel, takže neulétly. Tak jsme vstali a sbalili věci. Chtěli jsme poděkovat sousedovi, ale ten tvrdě spal, aspoň jsme mu složili ty ulétnuté deštníky. Protože to na koupání nevypadalo, rozhodli jsme se pro cestování po ostrově vlakem. Ve stanici jsme si našli trasu na druhý konec Sardinie, do městečka Oristano . No v neděli tady vlaky moc nejezdí a tak jsme odjížděli až v 10,10 hodin do přestupního městečka Chilivani. Nádraží tam bylo pěkné a čisté, na WC měly dámy také bidety, což u nás tehdy ještě nebylo k vidění, takže Lída měla premiéru. Po prohlídce městečka jsme ve 14,10 odjeli do Oristane, kde vlak končil. K moři to bylo ještě pár kilometrů a tak na autobusovém nádraží jsme si našli spoj k mořskému pobřeží, místa Ustleli(?) Našli jsme si tam také zároveň spoj pro zpáteční cestu vlakem. K pobřeží jsme dojeli až po západu slunce v 19,45 . Při projíždění napříč ostrovem jsme zjišťovali, že je celý skalnatý,málo ploch pro zemědělství, spíš se tam pasou ovce a krávy, vesnice žádné, jen semtam usedlosti. A s hodinami se nikde moc nepárají - asi jen polovina jich šla dobře. A Zem vyprahlá a kamenitá jako ve Španělsku. Tady na pobřeží celkem pěkná pláž lemovaná alejí tamaryšků. No čekali jsme tam spíš palmy. Ustlali jsme si na kraji lesíka, řádně natřeni proti komárům. Bylo to potřeba, do rána kolem nás hvízdali jako diví. Tentokrát nepršelo a bylo teplo, já spal velmi dobře, Lída opět moc ne. Ráno skoro zataženo, tak jsme prohlíželi městečko. Odpoledne už svítilo slunce, teplota jakžtakž na koupání, tak na pláž, tam koupání a relaxování.Každých 80 metrů tam byly sprchy volně přístupné. Mezitím jsem zkoumal okolí pro místo na přespání. Zalíbil se mi písčitý prostor za lesíkem, širokým tak 500 metrů.Kolem vedla taková opuštěná polní cesta, podle mne odnikudnikam. Tak jsem tam také k večeru zavedl Lídu a ukázal na místo, kde jsem ctěl rozbalit karimatky. Jenže Lída byla dost zatvrzele proti, chtěla asi 50 metrů dál pod strom s křovím. Takže jsme šli k vyhlédnutému mistu Lídou. To už byla tma, že nebylo na krok vidět. Opět jsme se pořádně natřeli a ulehli pod ten strom na karimatky a do spacáku. Lídu jsem předtím uklidňoval, že po téhle cestě nikdo nejel ani ve dne, natož v noci. Jenže všechno bylo potom jinak - Lída pak nazvala tuto noc nocí hrůzy. Nejdřív, asi v 10 hodin, najednou světla auta přibližující se po té cestě směrem k nám, navíc asi 30 metrů za námi vjelo na kraj lesa a zastavilo, světla zhasla. Po asi minutě zas vycouvalo a jelo zpátky. Po další čtvrthodině vjelo zase nějaké auto ze silnice, vzdálené tak 500metrů od nás na tu polní cestu. Jelo pomalu, těsně před námi odbočilo směrem na nás a na okamžik nás osvítilo. Zastavilo a vyplo světla. No kdybychom leželi tam kde jsem chtěl já,akorát by nás přejeli. To jsem Lídě v duchu děkoval za její neústupnost. No Lída měla malou dušičku co to tu kujou za pikle, byli tak 15 metrů vedle nás. No pak asi za pět minut nastartovali a odjeli. Lída předpokládala, že se určitě vrátějí. Pak asi čtvrt hodiny byl klid.Pak zase ze silnice odbočil motocykl na tu naši cestu, na které neměl nikdo podle mne co dělat, natož v noci. K tentokrát i k mému zděšení odbočil těsně před námi a přímo k našemu stromu. To už jsme mohli být přejeti podruhé. Zastavil naštěstí na jeho druhé straně za tím křovím a chvli se o něčem domlouvali. Pak zakrývali motocykl větvemi z roští i našeho stromu. Poté vzali nějakou tyč nebo něco podobného a odešli do blízkého porostu. No to už bylo i na mně moc, v mžiku jsme se sbalili a odešliasi o 100 metrů dál, odbočili do lesa prorostlého nějakými kaktusy asi 2m vysokými, dostatečně daleko od té cesty. Protože bylo skoro jistý, že k tomu stromu zase někdo přijede. Také že jo. Za chvíli někdo vytáhl motorku z toho roští a odjel. No a to ještě nebyl konec. Lídou předpokládaný příjezd dalšího auta se vyplnil - přijel, zajel trochu do lesa opět nedaleko nás, jakobychom ty auta přitahovali. Zastavil, zase zhasl motor, světla. Bohouši, co budeme dělat,buďto nás zapíchnou ti mafiáni co jim ukradli tu motorku nebo ti mafiáni v autech nás zastřelej, protože určitě ještě někdo přijede, určitě tu mají domluvenej nějakej obchod s drogama. Opět měla Lída pravdu. Za chvíli zase na tu pitomou polní cestu vjelo auto a zase do lesa. Vyplo motor a světla a motiv pro Lídu byl úplně jasnej. No zařekla se, jestli to přežijem, že už venku nikdy spát nebudem a požádala mne abych neusnul a hlídal ji. Mezitím nad námi létali nějací velcí ptáci, vydávající velmi podivné zvuky, něco mezi štěkáním a kachním hejkáním. To asi aby nám zpestřili noc. Než jsem pak ve zdánlivém bezpečí lesa, kde nás nic v tom místě nemohlo přejet usnul, zaregistroval jsem dvě tři další auta, ty byly ale už dál.Lída se pak probudila za ranního šera a její úpěnlivou prosbu jsem vyslyšel - sbalili jsme se a odešli po té tiché a ničím nepřipomínající noční horrorovou polní cestu hledat místo odjezdu prvního autobusu z této oblasti. Ještě že jsme si zjistili předem odjezdy autobusu, tady na zastávce jízdní řád nebyl. Odjeli jsme v 7,30 do Oristane, lístek pro jednoho stál 1700 Lire. V Oristanu byl čas,tak hlavně já to tam trochu prohlédl, nakoupil hroznové i tekuté víno, jablka a v pěkném parku jsme si udělali siestu, nebyli jsme jediní. Pak jsme odjeli v 11,30 vlakem do Marinelly, kde jsme se ještě naposledy na Sardinii na pláži vykoupali a pak odjeli autobusem do přístavu. Odtud ve 21,30 odjezd (místenka pro jednoho 800 Lire).Královsky jsme se po té předchozí noci v pohodlných křeslech vyspali a ráno v 5,45 jsme přistáli v Civitavecchia.Tam jsme chytli okamžitě nějaký zpožděný rychlík do Říma, kam jsme dorazili bez problémů. Původně jsme chtěli jet přes Pizzu, ale takhle to bylo rychlejší, potřebovali jsme z dřív uvedených důvodů být včas doma.Navíc jsme neměli FIPku přes Švýcarsko a Německo, takže bychom v Pizze neměli moc na výběr. No a z Říma začala dost spletitá a pestrá cesta. V Římě pak jsme zjišťovali, jak dál. V Informacích mi nabízeli spoj s odjezdem v 11,45, z Říma typu ES, příjezd do Prahy ráno v 6,30 anebo popř. v 8,30 - s nějakou informací, které jsem nerozuměl.Všechny spoje včetně toho z Říma měly být bez příplatků. Protože jsem byl v různých informacích pro jistotu ještě pětkrát s někdy německou, jindy anglickou domluvou s důrazem na "bez příplatku",byl jsem přesvědčen, že se do Čáslavi touto cestou dco 7,30, kdy měla Lída přijít do práce, dostaneme. Při příchodu k vlaku jsme byli překvapeni jeho krásným aerodynamickým vzhledem, takže jsme si ho párkrát vyfotili. Uvnitř také velmi pěkný.Usadili jsme se na dvě volná sedadla a zjišťovali, že všichni cestující mají místenky. To už jsem začal mít pochybnosti, že v tomto vlaku není třeba příplatek, ale uklidňoval jsem se tou několikanásobnou informací že není. Po chvíli jsme byli vítáni rozhlasem, při odjezdu nám stewardka rozdávala sušenky a bonbony.Po chvíli jsme jeli nezvykle rychle, při míjení nadjezdů jsme cítili citelnou ránu do uší,při projíždění tunely zas uši zaléhaly(tak proto asi ty bonbony). To už i já jsem začal vážně pochybovat o všech těch informacích v Římě. Lída,které to bylo jasné od prvního pohledu na vlak prohlásila, že v příští stanici vystupuje. No a pak přišel průvodčí, on mně ujistil že to je rychlý vlak s příplatkem, já zas jemu o těch informacích v Římě. Takže nám řekl, že ve Florencii s máme vystoupit. Měl přitom klidné a sympatické vystupování. Do Florecncie jsme přijeli ve 13,30, to byla středa 11.9. Tam jsem zjistil, že se do Benátek nedostaneme jinak než vlakem s příplatkem, abychom dodrželi ten příjezd domů. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme rychlíkem, který odjížděl za půl hodiny z 15. koleje. Po chvíli jsem poslal Lídu aby šla napřed držet místo, že se ještě podívám kdy má příjezd do Benátek. Když jsem se pak otočil za Lídou, polilo mne horko - ve chvíli když nastoupila,zavřely se za ní dveře a vlak se ihned rozjel. Jen jsem se nevěřícně díval a čekal na zázrak, jestli se vlak nezastaví. Nezastavil a zmizel za zatáčkou. V tu chvíli jsem si říkal - jízdenku nemá, peníze nemá,doklady nemá, z cizích řečí umí tak akorát rusky a to ještě blbě a jede někam do Říma. To jsem se dozvěděl pohledem na tabuli u 16.koleje, kde ten vlak stál a ani jeden jsme si ze šikmého pohledu toho nevšimli. Chvíli jsem uvažoval, co dál. Pak jsem se šel podívat na trasu toho rychlíku a když jsem si přečetl, že ten rychlík staví ještě jednou ve Florencii, spadl mi kámen ze srdce. ašel jsem si pak vlaky, kdy by se mohla Lída vrátit a šel se podívat do jízdních řádů na další pokračování naší cesty. Pak jsem si stoupl i s bagážemi, které mi tam Lída zanechala, na místo, kde mně naposledy viděla. Nakonec vše dopadlo dobře, Lída byla asi za hodinu zpátky, celá šťastná a já taky, že to tak dopadlo. Pak jsem ji nastínil další cestu, kterou jsem mezitím našel ve velmi dobře fungujících informacích a informačních tabulích. Že teď už musíme jet tím pěkným TGV anebo přespat ještě jednou v Itálii. No tak že pojedem. Pak přijelo to pěkné nablýskané stříbrošedé TGV a Lída prohlásila, že do tohohle tedy nevleze a na tom trvala, i když jsem ji přemlouval. Tak jsem počkal až přijde výpravčí a když dal plácačkou pokyn vlaku na odjezd, skočil jsem do něj i s bagážemi no a Lídě nezbývalo než skočit za mnou.Raději jsme jsme ani nehledali volné místo k sezenía čekali na průvodčího. Tomu jsme se pak spíš přiznali že nemáme zaplacený příplatek, na jeho dotaz kam jedeme jsem omylem řekl do Milána, což byly dvě stanice. Zamyšleně se podrbal na hlavě, vtom jsem se opravil že do Boloně. Na to jen mávl rukou a šej dál. Pak jsme si teprv vychutnávali jízdu v TGV pěknou krajinou a četnými tunely. V Boloni jsme už přestoupili na normální rychlík a v 18,30 jsme byli v Benátkách. Tam jsme ale zjistili, že vlak v 19,15 jezdí je v sobotu a v pondělí. No nedalo se nic dělat, Lída se smířila s tím, že doktor to tam bude muset zvládnout sám. Tak jsme jeli rychlíkem do Vídně ve 20,46, tam přestup ráno v 7,10 Dvořákem domů. No myslím si - taková normální naše dovolená.