Vandrování nejen po Evropě.
Po otevření hranic v roce 1990 jsme s Lídou toužili podívat se do bývalého zapovězeného zbytku Evropy. Kromě jiného jsme se však obávali třech věcí - především jsem musel obnovovat zbytky znalostí z Němčiny, kterou jsem se před třiceti lety učil ve škole a kterou jsem do té doby nepotřeboval, také jsme neměli zdání jak tam budeme hledat spojení vlakem (kam, to nás tenkrát moc nezajímalo) a za třetí jsme v té době z různých důvodů žili od výplaty k výplatě. Velkou výhodou ale bylo pro nás jako zaměstnance ČD cestování vlakem a někde i lodí zdarma po celé Evropě. První problém jsem se snažil vyřešit biflováním slovíček Němčiny. To, jak budeme cestovat a hledat různá spojení nám pomohli zvládat naši přátelé Marian s Jitkou, kteří předchozí rok cestovali do Španělska a Itálie. No a finančním problémem jsme si poradili jediným možným a tenkrát dosti rozšířeným způsobem, pořízením zásob jídla z domova a přespáváním ve vlacích, na plážích, v parcích apod.
Naše první cesta s již cestovalsky zkušenými přáteli tedy vedla do Španělska.V Čáslavi jsme nastoupili do vlaku dne 25.5.1992 a jeli jsme jsme s jedním přestupem do Paříže bez zvláštních potíží, jen nedlouho před příjezdem si nějací karabiniéři vyhlédli Mariana a důkladně mu prohledávali zavazadla, asi zdůvodu nedávných sabotáží ve městě. Po příjezdu do Paris Est jsme se vydali v časných ranních hodinách na asi 5 km vzdálené nádraží, odkud jsme chtěli jet do Španělska přes Irun. První dojem z pařížských ulic byl otřesný - všude plno odpadků, prázdné, klidné ulice bez lidí.Po chvíli jsme uviděli cisternový vůz, který proudem vody odklízel odpadky do kanalizace. Cestou na další nádraží prohlídka Notterdamu. Na nádraží pak uložení báglů do úschovny a protože jsme si naplánovali samozřejmě alespoň malou prohlídku Paříže, našli jsme si večerní spoj pro další cestu a nocleh. Tam jsme se setkali s partou lidí ze Slovenska, kteří nás varovali před zloději, že prý už jim ukradli nějaké bágly. Trochu nás to zarazilo, tehdy u nás se takové věci neděly.V parku u Eifelovky opět poházené odpadky. Na věž jsme vylezli jen do 2.patra, i odtud byl hezký pohled na Paříž.Pak jsme pokračovali na známou třídu Sanselise s dominantou Vítězného oblouku, dál Louver, obrazárna. Všude plno karabinierů prohledávajících odpadkové koše kvůli hrozícím atentátům. Dál po cestě jsme viděli kolonu motorek, policie,luxusní auta - asi návštěva nějaké důležité osobnosti. Louver jsme prohlídli jen zvenčí, pak pohled na Pompadoure a zpět na nádraží Paris Austerlitz. Tam vyzvednutí báglů a večerním vlakem do San Sebastianu, ležícího na hranicích se Španělskem. Tam přestup na vlak do španělského San Sebastianu. Bylo vedro a tak jsme využili zátoky Atlantiku ke koupání. Voda byla ale spíš ledová,než studená, přesto jsme za koupel v ní byli rádi . Pozdě odpoledne jsme se chtěli podívat někam na západní pobřeží Španělska a noc využít ke spánku. Já s Jitkou jsme byli vysláni, abychom zjistili podrobnosti našeho plánu. Jazyková anglicko - německá zkouška předem pečlivě připravené konverzace dopadla dobře, zato náš původní plán ne - kvůli stávce železničářů na této trati. Takže jsmeoperativně změnili plán a vyhledali spoj do Madridu. Ze San Sebastianu nám jel vlak ve 23 hodin, příjezd do Madridu v 7 hod ráno, celkem dobře vyspalí - málo cestujících, rozdělili jsme se do dvou prázdných kupé. Neplánovaný pobyt v Madridu jsme využili na celodenní prohlídku města a okolí. Prohlédli jsme si chrám Santa Cruz, náměstí Mayor s pěkným parkem. Já s Lídou jsme pak vlakem jeli do nedalekého Toleda, dříve hlavního města Španělska. Nádherné starobylé město, což jsme nečekali a strávili tam celé odpoledne. Například krásnější nádraží jsme ani v pozdějších letech neviděli . Večer jsme již společně našli spoj do Algecirasu s plánem opětm využít čas strávený cestováním ke spánku a poté se pokusit nějak se dostat lodí přes Gibraltarský průliv do španělskéh města Ceuty, ležícího již na africkém kontinentě. Odjezd z Madridu pozdním spojem, v Algecirasu jsme měli být v 8,30. No i ve Španělsku vlaky mívají zpoždění, dorazili jsme kolem 11.hodiny. Tam jsme s Lídou usoudili, že už jsme zkušení cestovatelé a nabídli našim přátelům, že se rozdělíme a setkáme se až večer. Myslím, že nabídku docela rádi přijali. My chtěli totiž zkusit dostat se do Ceuty a ani nás nenapadlo, že tam lodi jedou odjinud než z Gibraltaru.Takže jsme si našli spoj autobusem za 370 Pesos pro oba, jel tam každou půlhodinu spoj od hotelu u vlakového nádraží Po příjezdu jsme vystoupili ještě před britským územím a po chvíli chůze jsme byli na britské celnici. Prohlíželi pasy, Lída si řekla o razítko do pasu, dostala ho. Po přtíchodu do města ( přes přistávací dráhu pro letadla, ohraničenou závorami) jsme se dozvěděli několik zásadních věcí, které nám bohužel změnili plán.Za prvé - pro oba zpáteční lístek 5600 Peset, za druhé stejně bycom už nestíhali zpáteční návrat, za třetí že prý je v Maroku pro ženy krajně nebezpečno, a za čtvrté a to hlavně, lodě přes průliv jezdí jen z Algecirasu. Zas tak nás to moc nerozhodilo, prohlídka Gibraltaru také byla zajímavá a koupání v teplém Středozemním moři bylo příjemné.Byli jsme zvědavi na opice v přírodě na vrcholku poloostrova, kam vedla lanovka. Bohužel cena pro jednoho za 800 Peset nás odradila. Potkali jsme také manžele z Českých Budějovic a s nimi obešli celý výběžek poloostrova . V obchodě jsme koupili chléb, na 105 Peset nám vrátili 31 anglických centů a tou transakcí jsme ušetřili asi 35 Peset. Pak odjezd autobusem do Algecirasu. Tam opět prohlídka města, nákupní centrum částečně v podzemí a také loděnice, odkud se odjíždí do Ceuty. To snad pro příště.Ve 23,00 hod odjezd do Almérie, ale po cestě jsme si změnili plán a v Oropese jsm přestoupili na vlak do Granady . Tam jsme se zdrželi asi šest hodin prohlídkou města s úzkými uličkami, napěchovanými různými krámky a tržnicemi a také prohlídkou dominanty města zámku Alhambra.Pár fotek a pak na nádraží přestup na další vlak do Malagy. Po cestě jsme zírali na krásnou krajinu za Cordobou, stálo by za to strávit tam několik dní. Snad příště. Na nedalekých horách byl vidět sníh. Do Malagy jsme přijeli odpoledne, nejdřív jsme se šli vykoupat na pěknou pláž a pak řešili problém, kde budeme spát tuto noc.Na pláži se nám moc nechtělo, navíc tam byli feťáci, píchající si nějaké injekce, tak jsme zkoušeli přespat na nádraží, ale nakonec jsme šli do přilehlého parku s lavičkami. Tam na nás požadovali nějací asi bezdomovci výkupné za použití lavičky. Marně. Po chvíli opodál tam přišel další bezdomovec s pořádně nacpanou peřinou a spal. My také, ale moc jsme toho nenaspali, střídajíc se v hlídání báglů. Ráno jsme se opět rozdělili, což se nám minule osvědčilo. Marian s Jitkou šli do města, my jeli regionem do včera vyhlédnuté oblasti, zkusit konečně si natrhat opravdové pomeranče. Takže vystoupili jsme na nějaké zastávce, já šel na obhlídku pomerančovníkového sadu evidentně sklizeného, ale semtam na stromě přecejen zůstal nějaký pomeranč a tak jsem po nějaké době měl plnou tašku výborných pomerančů. Také tam byly citrony, ale ještě nebyly zralé. Tekla tam také taková krásná říčka s koupajícími se lidmi. Taky jsem tam do ní vlezl, čekaje studenou vodu jako v moři, voda však byla k mému překvapení krásně teplá, i když stékala z okolních hor. No Lída byla nadšená pomeranči, to byl jeden ze zážitků, o kterém jsme si doma jen snili.Pozdě odpoledne jsme se opět v Malaze všichni dohodli, že tentokrát přespíme zase v osvědčeném vlaku, načež jsme našli vhodný spoj pro tento účel, což bylo do Bilbaa, kam vlak přijížděl v 8,40. Odtud hned ve 21,40 odjezd, cíl Lisabon s přestupem v Salamance. Tam jsme měli asi 5 hodin čas a tak jsme se procházeli městem hýřícím samými kostely, katedrálami a různými památkami na každém kroku. Koupili jsme si tam špek a krupák, ale ten se nedal jíst kvůli pro nás příšernému koření. Pak jsme opět změnili plán a jeli do portugalského Porta, ležícího na pobřeží Atlantiku.Tam jsme po dobrém přespání ve vlaku přijeli ráno v 7,30. Posunutí ručiček o hodinu zpět.Tam výměna Peset za Escudos. Marianovi za 20 Marek dali 1640 E - nepočítali srážku, mně za 5000 Peset dali 6501 Escudos a z toho mi strhli 500ESC. Jinak za 10USdolarů mi dali 1550 ESC. Samotné m V 5 hod nádraží otevřeli ěsto bylo nic moc, např. WC jako u nás. Housky za 11 ESC, chléb o něco levnější než ve Španělsku. Teplota dnes je 18 stupňů Opět jsme se rozdělili, my se šli koupat mezi skalní útesy, nikdo nikde - studená voda. V 19 hodin jsme pak všichni odjeli v 19 hodin do Lisabonu. Po cestě krásné pláže bez lidí, celkem neobydlený kraj a ta studená voda. V Lisabonu jsme chtěli přespat na nádraží,jenže v 0,30 hod jej uzavřeli a my jsme šli do přístavu shánět krabice Přespali jsme na nich v pohodě před nádražním vchodem. Myslím že bychom v pohodě spali kdekoliv i bez krabic.V 5 hodin nádraží otevřeli a my tam pak spali tvrdě až dopůl deváté v čekárně, všichni čtyři.Jen v noci nám někdo šlohnul PET flašku s vodou, bágly ne.Pak jsme se, jako vždy, rozdělili. My zvolili prohlídku města, pak příměstským autobusem do Coscais - 20 km na západ.Dnes teplota vzduchu 24 stupňů. Opět moc pěkné koupání na skalnaté pláži bez lidí. Broskve, meruňky za 150 ESC za 2 kg. Pak v Lisabonu nám nabzel mladík hašiš, marihuanu. S díky jsme odmítli. Pak večerním vlakem do Madridu, opět přespání ve vlaku. Tam příjezd v 7,30. My jsme jeli regionem do Toleda. Nádherné starobylé město, dřív hlavní město Španělska, spousty památek, vše udržované, čisté, zachovalé. Neuvěřitelně krásné nádraží s vyřezávanými ornamenty, pestré barvy, čisto. Krásné palmy s chlupatým kmenem, vezeme si domů spousty semen. Teplota 24 stupňů., slunečno. Z Madridu jsme jeli večer do Barcelony. Narvaný vlak, taktak že jsme se vešli. Tentokrát jsme se moc nevyspali. V Barceloně dopoledne prohlídka města a přístavu, pak jsme chtěli jet po pobřeží do Valencie, jenže železničáři opět stávkovali, tak jsme dospávali v parku před nádražím. Zpola zabitý den. Teplota 24 stupňů, slunečno.Večer po skončení stávky jsme se taktak dostali do přeplněného vlaku a jeli do hraničního města Cerebre ve Francii a odtud dalším vlakem, tentokrát poloprázdným, do Monte Carla. Po cestě pohled na osvětlené přístavní město Marseile. Ráno ještě při jízdě vlakem nádherný pohled na Azurové pobřeží, lemované souvisle v délce asi 70 km od Sant Rafaelo krásnými letovisky a písečnými plážemi.Při příjezdu do Monte Carla v 8,30 jsme byli tentokrát dobře vyspalí.V Monte Carlo prohlídka města,knížecího sídla, trati F1. Potom koupání v moři, tentokrát byly vlny tak velké,že se Lída ani nechtěla koupat, pak se nám koupání líbilo oběma, i když voda byla opět studená a průzračná do velké hloubky. Poznali jsme, že v tomto období je i Středomní moře studené, tak 15 stupňů.
Tento den byla teplota vzduchu 24 stupňů Marian si koupil konzervu pro psy a snědl ji, prý byla dobrá. Žádné problémy potom neměl, jen z legrace zaštěkal Z nádraží,které vypadalo spíš jako zastávka, jsme si odnesli pár miniaturních palmiček, bylo jich tam plno, těsně u kolejí. Nocleh jsme tentokrát zvolili na trase do Valence Vila a potom odtud zpět do výstavní skříně Azurového pobřeží , města Nice Krásné místo s nádherným pobřežím, v moři kotvilo spousta luxusních jachet Také jsme viděli chodník s otisky stop významných herců. Ještě - v první polovině noci jsme měli problém se zlodějem, který nám chtěl ukrást bágl. Jenže Lída má naštěstí lehké spaní a tak jsme spustili kravál,, který vzbudil i vedle v kupé spící Mariana a Jitku a zlodějě jsme zpacifikovali. Protože jsme ale nevěděli co s ním, nechali jsme ho být. Ceny jídla a pití ve Francii byly o dost vyšší než jinde.Třeba kilo pomerančů - 10 Franků, litr krabicového vína 6,30 F, no nic pro nás.Dnes 6.7.1992 ale i při prohlídce Nice od rána drobně pršelo, přestalo kolem poledne. Potom jsme jeli na doporučení do Antibes. Tam jsme si koupili láhev vína a udělali jsme si v parku piknik v trávě, byl to dobrý nápad.Pak ještě odjezd do Cannes, to už bylo 23 stupňů a jasno, koupali jsme se na krásné pláži, ale po chvíli zase mraky a trvalý déšť. Na dohodnutém místě a v dohodnutou dobu jsme se setkali s Marianem a Jitkou, kteří byli zase v Itálii. Pak jsme našli spoj do Ženevy, odjezd ve 20,37. V Ženevě kolem 7,30, pršelo, 12 stupňů. Takže jsme si našli nejbližší spoj do Losane. Tam pro změnu 13 stupňů, déšť. Podívali jsme se na Ženevské jezero, na pobřeží kemp se supersilnými motorkami vepředu s reproduktory, vzadu televize. Ve městě měly obchody zavřeno, asi měli svátek - to bylo 8.6., pondělí. Jen byla otevřena samoobslužná restaurace s nádherně upravenými jídly, zvlášť ovoce, poměrně levné. Ve 12,30 dalším vlakem do Zurichu. Tam už nepršelo, 14 stupňů, občas sluníčko. Město se nám líbilo víc než Losane. Jinak ve Švýcarsku bylo vidět dost bezdomovců, somráků, překvapilo nás to. Ceny jídla jsou tu nejdražší, co jsme letos viděli. Např. dalamánek stál 0,9 F, což bylo v přepočtu asi patnáctkrát víc než u nás.Ale např. televize asi tak za stejnou cenu jako u nás. Pak z Curichu v 17,30 s přestupem ve Frankfurtu domů.
Ještě některé údaje a poznatky: vezli jsme s sebou 3 kg chleba (vydržel na 5 dní),8 velkých a 16 malých konzerv,stačily taktak. Dál šest čokolád, asi 15 ks sušenek, ,celaskony do vody40 dkg kávy, jednoduchý vařič na pevné lihové kostky. Osvědčilo se nám rozdělovat se po dvojicích, eliminuje se tak dobře "ponorková nemoc", také si předáváme navzájem zážitky. Marian s Jitkou nám dali lekci z cestování v cizích zemích. I když jsme s Jitkou dali horkotěžko pár slovíček já z němčiny, Jitka z angličtiny - viděli jsme že i tak se to dá zvládnout. Když jsme se potřebovali na něco zeptat, šli jsme spolu s Jitkou, předem jsme se na rozhovor připravili, no někdy přišly na řadu papír, tužka nebo posunky.Na jaře má cestování tu výhodu, že ještě téměř všude jsou na nádražích takové malé jízdní řády, nebo i jiné informace jsou dostupnější. Na druhou stranu ale je všude voda ještě studená.
Přihlásit se|Poslední aktivita webu|Nahlásit zneužití|Vytisknout stránku|Používá technologii